Přípravy na miminko 2) Porod a taška

Tento článek je o mém prvním těhotenství z pohledu fyzických i psychických příprav a popisuje průběh porodu, který byl více než překvapivý

Naše první dítko bylo od začátku doslova neodložitelné, jako novorozenec M hodně plakal a přiváděl nás skoro k šílenství. Zjistila jsem už spoustu informací o tom, proč právě my máme takové potíže… Udělala jsem obrovský posun v myšlení a smýšlení a ráda bych pomáhala těm, kterým se děje něco podobného. A tak vznikly moje e-booky pro ty, které by zajímalo téma neklidu u miminek a také souvisejících potravinových alergií.

Pro všechny budoucí i čerstvé maminky jsem také vytvořila afirmační kartičky, nahlédnout můžete zde >>

Vše už je mnohem lepší a není to díky tomu, že by z toho jen vyrostl, kdybych nenašla způsoby, jak vyhovět jeho potřebám, plácala bych se v tom do teď. I dnes je M se svou energií schopen zaměstnat dva lidi na 24hodinový úvazek, má rád ruch a lidi kolem sebe. Taky se hodně směje, stále vymýšlí nové způsoby prozkoumávání světa a co je pro mě teď nejdůležitější, už umí i trochu odpočívat a poněkud víc spí.

Porod, co stojí za to vědět předem

Že porod probíhá vždycky jinak, než si představujete, to jsem si přečetla hned na začátku v knize Zdravé těhotenství, přirozený porod (autorky Ingeborg Stadelmann). Je to knížka určená spíš pro porodní asistentky, než pro rodičky – obsahuje dost pasáží o aromaterapii, ale mnohé rady z knihy mi byly užitečné.

Četla jsem dost, i když jsem si to nemyslela, nicméně v samotném finále jsem zjistila, že veškerá teorie ani zdaleka nepřipraví na to, co skutečně přijde…

Je to jako dělat řidičák ve škodovce a pak sednout na koně a chtít hledat řadicí páku a volant.

Což mi připomíná všechny ty popisy porodních a úlevových poloh, člověk si to pak maluje, doma zkouší a nakonec na porodním sále zazní věta: „Na to ale tohle křeslo není vhodné…“

Dnes mi to připadá jako špatný vtip a přála bych si, abych už tenkrát měla víc odvahy zařídit si porod jinde a jinak, ale popíšu realitu tak, jak jsem ji zažila a jak ji vnímám nyní.

Rychle nebo pomalu?

Kdybych měla hodnotit samotný porod, řekla bych, že to bylo snazší a hezčí, než jsem čeklala. Opravdu není krásnější pocit, než poprvé uvidět své dítě a hladit ho, když leží na vaší hrudi 🙂

Vše se u mně odehrálo tak rychle, že vlastně na větší paniku ani nebyl čas…

Asi měsíc před porodem jsem byla na PŘEDPORODNÍM KURZU a rozhodla jsem se dát přednost centru porodní asistence před klasickou porodnicí. Bohužel jsem měla těhotenskou cukrovku, což způsobilo komplikace v přijetí do centra a než jsem byla přijata, musela jsem podstoupit vyšetření u gynekoložky z porodnice, ta neváhala a 10 dní před termínem mi provedla nedovolený Hemiltonův hmat, čímž chod událostí uspíšil.

Navíc se ukázalo, že centrum porodní asistence má daleko od toho, co je v názvu a klasická porodnice mě vlastně vůbec neminula. Respektive porod probíhal bez přítomnosti lékaře, pouze s porodní asistentkou, ale nakonec tam doktorka přišla šít a pokládat mi výborné otázky (např.: Proč ho jako nechcete změřit? Co máte všechny s tou červenou dečkou? A to vás to šití jako bolí, vždyť je to umrtvený…).

Věděla jsem, že nechci přenášet a vzhledem k cukrovce mi to bylo v podstatě zakázáno, tak jsem se na radu porodní asistentky více hýbala, chodila na procházky a dokonce jsme vyklízeli komoru s věcmi – takže velký úklid. Začala jsem také více odpočívat, nechtěla jsem rodit unavená, ale na druhou stranu jsem zařadila také pohybové aktivity na míči, trénování poloh a protahování…

Všechno tohle cvičení nám 28. října přineslo velmi zajímavou noc.

Za celou dobu nepřišli žádní poslíčci (malé kontrakce), nebo jsem je ignorovala.

nemohla jsem spát a kolem půl dvanácté jsem měla pocit, že mě bolí břicho, jako když potřebujte na velkou. O chvíli později jsem budila muže, že to možná bude už ono (stále jsme měli dojem, že je spousta času, prvorodičky přece rodí dlouho a já dosud neměla žádné kontrakce). Skoro přesně ve dvanáct bylo vymalováno, praskla mi voda, muž odnesl tašky do auta a já ještě vlezla do sprchy (Což byla chyba – jedna věc je řídit se tím, co velí tělo – času už moc není a druhá, že se uklidňujete, že přece první porod trvá několik hodin a jako v těch filmech to není – no, může a nemusí být…).

Pak následovala cesta do Prahy za kontrakcí, které chodily rovnou po třech minutách, když jsem dorazila do porodnice, už jsem se svíjela na židli a porodní asistentka kroutila hlavou, co jako blbnu, že mám určitě čas…

Papírování, monitor a hned na sál. No, velice to zkrátím, Mareček na mě koukal ve 2:54 a já koukala taky a koukám dodnes :-).

Přípravy, cvičení, čaje a tak

To, že můj porod byl rychlý a jeho průběh byl vcelku bezproblémový přičítám hlavně tomu, že jsem přece jen pro přípravu něco udělala.

Prováděla jsem afirmační cvičení, nastavovala jsem se na pozitivní myšlení a dělala si radosti ( i ty malé materiální).

Těšení na minko a malé radosti…

Byla jsem dobře informovaná, absolvovala jsem kurz  porodním domě U Čápa (ten byl moc fajn, na překotné porody tam teda důraz kladen nebyl, ale jinak paní povídala skvěle). Z dalších příprav jsem pila bylinnou směs pro těhotné, kterou doporučuje Ingeborg Stadelmann. S maliníkem jsem to moc nepřeháněla, zkusila jsem ho jen dvakrát a to až v posledních týdnech.

Co jsem rozhodně nechtěla zkoušet je Aniball, mám na to ten názor, že porod je jednorázová zátěž na rodidla a má to tak být, tělo se z toho pak nějakou dobu vzpamatovává a nevidím důvod (kromě strachu a nedůvěry k vlastnímu tělu), proč zatěžovat tuto oblast průběžně – preventivně. Komu to pomohlo, nesoudím, ale pro mě to tedy není. Co my smysl dávalo, bylo denně si dávat lněné semínko, učit se dýchat a uvolnit, provádět masáž hráze, cvičit jógu, plavat.

Zpátky na sál

Porodní asistenkta, která mi porod vedla byla praktička a musela odrodit tři ženy během půl hodiny (zrovna se to seběhlo), takže si myslím, že mě více popoháněla, než bylo nutné. Z kurzu i sama od sebe jsem věděla, že mi v danou chvíli vyhovuje se uvolnit a zpomalit. Bylo mi to ale vyčteno a dodnes nevím, jestli jsem opravdu propásla hlavní kontrakce, nebo jen asistentka potřebovala, abych si pohla, protože vedle přes chodbu rodila další žena, ke které musela také. Do toho tam pobíhala ona mladá doktorka, která mi dělala ono vyšetření týden před tím, naštěstí nebo na neštěstí ještě neměla atestace, takže pouze koukala a následně šila.

Měla jsem drobnou ranku, nástřih naštěstí proveden nebyl, což jsem si přála. Oxytocin mi porodní asistentka nepíchla, ale v papírech to zaznačeno bylo, což ve mě moc důvěry nevzbuzuje. Podle pojišťovny jsem ho nedostala, protože zaúčtován nebyl :-D. (Můj doktor mě uklidnil, že papír snese hodně, třeba záměnu fyziologického porodu a sekce).

Co se ale zase stihlo, byla jedna dávka antibiotik, vzhledem k tomu, že jsem měla onoho streptokoka, kvůli kterému se dávají.

Tohle celé a hlavně pobyt na oddělení šestinedělí mě přinutil zamýšlet se dál a více nad tím, jak to vlastně v tom našem zdravotnictví chodí

Určitě nechci nikoho strašit zlým průběhem porodu, ale chci předat své zkušenosti, aby jiné maminky mohly být v podobných situacích připravené a asertivní…

Ve velkých porodnicích je personál často vystresovaný, nestíhá, je ho málo a je podfinancovaný. Doktoři a sestry se minimálně shodnou s porodními asistentkami, které mají dlouhodobou praxi podporující přirozený porod a péči o dítě, nevzdělávají se dále a proklamují to, co je z hlediska přirozenosti někde jinde – blíže farmaceutickému lobbingu a zažité praxi. Rutinní postupy, nedostatečná podpora kojení, atd, atd.

Údajně se to dost zlepšilo, ale moje zkušenost z Pražské porodnice vypovídá o chaosu i nevoli a to zejména na oddělenení šestinedělí, kde byla jedna skvělá a jedna otřesná směna a pravá ruka nevěděla, co činí ta levá

Když jsem si četla podobné story před porodem, říkala jsem si, že jsou ty mámy přehnaně háklivé. Teď už to dokonale chápu. Po porodu jste totiž strašně citlivé a vyžaduje jemnou péči, často se ale dostaví rutina, spěch a rychlá „řešení“, která oprávněně pocítíte jako nevhodná a nátlaková…

Co jo a co ne a seznam v pdf

Mnohé by mi to mohly závidět, rychlý porod je fajn, ale dnes to vidím i z jiné stránky. Ani mi tak nevadí, že jsem si neužívala aromaterapie a teplé vany za svitu svíček, určitě je taková představa porodu velmi hezká a dnes není nemožné ani rodit doma či někde na chatě, třeba i do vody (Znám několik takových žen.).

Moje přípravy na porod probíhaly v tomto duchu, dopřávala jsem si teplou sprchu, masáže voňavými esenciálními olejíčky (meruňka, jasmín, levandule), snažila jsem se mít dostatek pohybu na čerstvém vzduchu a prováděla zklidnění s pozitivními afirmacemi.

Více si povzdechnu nad tím, jaký zbytečný „hukot“ to nakonec na sále a vlastně i v tom autě byl a jak to asi působilo na malého.

Nicméně neměnila bych celkově, slyšela jsem mnoho porodních story a nemám si  na co stěžovat.

Nemá smysl si něco vyčítat, vracet se zpět a hodnotit, co mělo být jinak.

Nešťastná antibiotika a dokrm, to jsem asi v tu danou chvíli opravdu ovlivnit nemohla. Myslím si, že jsou ženy v našich porodnicích zbytečně stresovány tím, že nedokáží své děti dostatečně kojit a děti se neustále někam přenáší a váží a hned musí vyhovovat tabulkám. Tento stres pak má za důsledek opravdové neúspěchy, ale zase všichni přežijí, což je pro porodnice satisfakce. Neříkám, že je to špatný systém, naopak je velmi dokonalý, ale když se nad to povznesete a budete vklidu, bude všechno snazší a lepší. A přála bych vám individuálnější přístup, než se dostal nám…

Z průběhu těhotenství bych asi nic neměnila, bývalo mi docela zle od žaludku a pálila mě žáha, snažila jsem se co nejlépe stravovat a kompenzovat údajnou cukrovku – v podstatě až na test jsem nikdy neměla cukr vysoký…

Možná jsem se až moc věnovala turistice a cvičila jsem cviky pro těhotné z jógy i na balóně, tomu přičítám akčnost našeho dítěte, ale má to tak být, jsem na něj vlastně už teď pyšná 🙂

Chodila jsem do osmého měsíce rekreačně plavat, věnovala jsem se afirmacím a své psychice i tělu. To všechno můžu doporučit. Stejně jako se přiměřeně vzdělávat, číst, hledat informace, ale není potřeba se zabývat hromadou nesmyslů (věcí a přípravků), které uvidíte u youtuberek, do porodnice toho zase tak mnoho nepotřebujete.

Skoro žádnou kosmetiku a serepetičky. Skoro všechny hygienické potřeby jsem tam nakonec dostala a je to dnes už běžné. Seznam věcí, které si tam vezmu příště aktualizuji a vkládám sem dolů do dokumentu. Můžete se podívat a k tomudodržet seznam té dané porodnice, do které se chystáte.

Jiné věci je ale dobré mít nachystané doma, to tam máte taky 🙂

Rozhodně neberte moc věcí – důležité je vědět, kde co máte 🙂

Své porodní přání jsem sepsala a měla jsem vytištěno, ale to si nechám pro sebe – pokud byste chtěly, pošlu do sz.

Děkuji, pokud jste dočetly až sem a přeji, ať vám článek pomůže a ať máte klidného zdravého broučka nebo broučku 🙂

Afirmační kartičky pro očekávání miminka si můžete stáhnout na této stránce>>

Zde si můžete stáhnout seznámky, co do tašek a co mít doma pro sebe a pro novorozence:

Helena Štvánová
Výtvarnice, nekonvenční učitelka, máma a svobodomyslná duše. Podporuje mámy, aby dětem dovedly ukázat cestu k výtvarným hrám, motivaci, seberealizaci, kreativitě i zodpovědnosti - zejména v ochraně životního prostředí. Nyní se věnuje také maminkám, které zajímá rozvoj kreativity a sebehodnoty. Zajímá vás můj příběh?>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.