Krize výtvarného projevu

Máte rádi tvoření a tvořivost? Proč ano a proč ne? A co Vaše děti, baví je výtvarná výchova?

Dnes bych Vám chtěla povědět něco více o KRIZI (DĚTSKÉHO) VÝTVARNÉHO PROJEVU. Nejedná se o nějaký chvilkový jev, ale mnoha teoretiky popsaný fenomén, součást vývoje tzv. dětského výtvarného projevu, zjednodušeně by se dalo říct, že je to jedna z jeho fází. (Krizi dětského výtvarného projevu popsal už v osmdesátých letech Jaromír Uždil. Více ji rozvedli například Věra Roeselová nebo Zdeněk Hosman.)

Proč se o tento jev více zajímat?

Možná jste se někdy ocitli v situai, kdy už nevíte, jak s nimi dál… Děti, někdy mladší, někdy starší, v určitou dobu přestávají spolupracovat. Pořád je něco žere, nemají chuť nic tvořit, své výtvory nechtějí nikomu ukázat, gumují, mačkají papír. Nebo hůř, vpodstatě odmítají vzít dobrovolně do ruky tužku nebo štětec, prostě všechno sabotují nebo dělají jen tak, aby se něřeklo…

Je Vám to povědomé? Nemějte obavy, není to důvod se bát nebo se zlobit, určitě tušíte, že to tak my lidi prostě máme. Někdy to příjde v devíti nebo desíti letech, někdy později. Motivovat k tvoření je těžké, zdá se, že se kreativita vytrácí.

Nebojte, kreativita se bude rozvíjet dál, ale je dobré si uvědomit, co se to děje a JAKÉ JSOU NAŠE MOŽNOSTI.

Jen tak se bez problémů vyhneme MOŽNÝM DŮSLEDKŮM, kterými jsou schematičnost (vymizení výtvarného výrazu), opakování a přejímání vzorových motivů, nízká kreativita nebo dokonce naprostý nezájem tvořit…

CO že se to děje?

Na to, co se děje, už jsme si částečně odpověděli. Dítě dospívá a jeho myšlení prochází změnami (které ještě podrobněji popíšu). Ve výtvarné výchově se soubor těchto změn jmenuje KRIZE DĚTSKÉHO VÝTVARNÉHO PROJEVU.

Co s toho vyplývá? Zaprvé: TÝKÁ SE TO KAŽDÉHO DÍTĚTE (člověka)

Zadruhé: Je to ZCELA BĚŽNÝ (nemám ráda slovo NORMÁLNÍ) JEV 🙂

Tato KRIZE je součástí dospívání a PŘICHÁZÍ z několika důvodů:

  • objevuje se rozvoj formálních myšlenkových operací
  • objevuje se abstraktní myšlení
  • velení přebírá kritické myšlení

Rodiče a průvodci vzděláním, určitě chápete, že JE TO ZCELA V POHODĚ A UFF, JE TO DOBŘE Osobnost se dostává do důležité fáze, kterou můžeme ZHODNIT A VYJÍT Z NÍ JAKO SKUTEČNÉ OSOBNOSTI. Nejde jen o to, abychom to nějak přežili… I když někdy to jako BOJ O PŘEŽITÍ může vypadat 🙂

Mladý člověk v tomto období zažívá ROZPOR MEZI TÍM, CO VIDÍ A CO JE SCHOPEN KRESEBNĚ (VÝTVARNĚ) VYJÁDŘIT. S tím je spojena obava z nepřijetí a z neúspěchu. A k tomu tu je tu důvěrně známá SEBEKRITIKA. z pohledu dospělého se může zdát banální, ale dospívající dítě může pociťovat méněcennost a silnou frustraci. Tu pak dává najevo buď odporem a nevolí (nátlakem) nebo naopak uzavřením se, plachostí či vyhýbáním se.

7 rad pro průvodce vzděláváním

Nepíšu záměrně jen pro učitele výtvarných předmětů, protože si myslím, že by to neměla být jen jejich věc. Na výtvarných fakultách se o tomto tématu samozřejmě velmi podrobně dozvědí, ale i tak záleží na nich, jestli budou svou praxi vést citlivě a v souladu s teoretickými poznatky. V tomto článku píšu o tom, jak je to ve výtvarné výchově obecně, ale mluvím hlavně k rodičům, kteří mají děti na domácím vzdělávání nebo učitelům, kteří učí výtvarnou výchovu bez aprobace.

Často slýchám věty tipu: „Učitelka? To jsi celkem chudák ne?“, „To bych já nemohl/nevydržel/musel bych to řezat, apod.“

Nemyslím si, že je to tak těžké, jen je potřeba se občas zastavit a podívat se pod povrch každodenních starosí. A ačkoli se výtvarná výchova zdá někdy jako banální předmět, co na tom může být těžkého, že… Málokdo si uvědomuje tu zodpovědnost, kterou vůči dětem při každém zadávání výtvarného úkolu máme. A neplatí to zdaleka jen pro učitele, ale všude tam, kde po dětech chceme, aby tvořily (tábory, kroužky, kurzy, chaty…).

Proč je tak důležité?

VÝTVARNÉ VYJÁDŘENÍ JE FORMOU VÝPOVĚDI O VZTAHU KE SVĚTU A O SOBĚ SAMA. ZAHRNUJE SEBEREALIZACI, USPOKOJENÍ, MOŽNOST JAK REAGOVAT NA OKOLNÍ SVĚT, JE PROSTŘEDKEM POZNÁVÁNÍ A ROZVÍJENÍ VNÍMÁNÍ A TVOŘIVOSTI.

To by mohlo docela stačit, ne? 🙂 V neposlední řadě je to kvůli radosti. RADOST z tvorby se nedostavuje hned, ale když ji objevíte, pochopíte 🙂

Tak tady je pár rad na začátek, protože úvah už bylo dost:

1) Předejít výtvarné krizi?

Jak ještě předejít něčemu, co se u každého projevuje vlastně trochu jinak? Zní to složitě, ale vlastně je to jednoduché. stačí jen vytvářet bezpečné prostředí, kde dítě rádo mluví o tom, co prožívá, cítí bezpěčí a podporu. Kde když se po něm něco chce, má to zjevný důvod a smysl. Zadání by mělo vycházet z toho, co děti obklopuje a právě zajímá. Když začně dítě vyžadovat možnost napodobovat nějaký vzor, nevyčítejte mu to. Jendou ať si to zkusí, ale podruhé připravte zadání, které je problémové.

Ne problematické, ale PROBLÉMOVÉ ZADÁNÍ, to znamená takové, kde se tvůrce snaží vyřešit otázku nebo problém (např. vemte obrázek z časopisu a dejte dítěti čtvercovou tabulku, ať do ní vybarví čtverečky všech barev, které na obrázku vidí. Nebo: Jak by to vypadalo v našem městě za 30 let, kdyby zítra přestal fungovat internet, zkuste to nakreslit a pod obrázek připište přídavná jména, která tuto budoucnost popisují).

Další příklady zadání pro Vás připravuji a dám Vám o nich vědet 🙂

2) Rozpoznat typické projevy

Schematizace spočívající v napodobení vzoru – již hotového obrázku, komerčního a známého.

Každý jsme jiný a osobnostní změny přicházejí u každého v jinou dobu. Nápadná je touha po napodobování vzorů, která je v dnešní době podnícena i reklamou, komercí a tlakem na dokonalost. Dítě tak může tíhnout k překreslování nějakého idolu nebo typizované postavičky.

U někoho se může projevit například obliva určitých fantazy bytostí, například draků. To ale nemusí znamenat problém, vždycky se dá dál pracovat s formou a možnostmi a ustrnutí na jednom motivu nemusí být vždy na škodu. (Z vlastní zkušenosti vím, že jsou lidé, kteřím „draci“ nebo „elfové“ vystačí až do dospělosti. v takových případech si s tím nelámejte hlavu, pravděpodobně to tak prostě chtějí mít :-))

Dochází i k případům, kdy dítě ustrne na zobrazování určité formy, například napodobování grafiky určité počítačové hry. Pak je nutné citlivě komunikovat a doporučuji oddělit tento koníček od toho, co po dítěti vyžadujeme v hodinách výtvarné výchovy. Vysvětlíme mu, že zde pracujeme na pokrocích v konkrétních oblastech. U někoho pomáhá věnovat se chvíli naproso specifické technice (keramické nádoby, rozpíjení barev) nebo převedení k abstrakci (lepení tvarů) jindy je vhodná forma příběhu (inspirace v historii nebo literatuře).

3) Naplňovat potřeby vývojových změn osobnosti

Dospívající teenageři se často jeví jako neřízené střely, ale věřte, že jejich intelekt se zvyšuje a jejich potřeba po logičnosti velmi narůstá. Mají schopnost analýzy a rychlé syntézy a tak je bude zajímat vše, co splňuje požadavek LOGIČNOSTI. Co a jak funguje, jaké principy fungují ve vizuálních zákonitostech, jaké analogie (podobnosti) můžeme v umění nacházet. Vhodných námětů je spousta a zase to není žádná věda.

A zrovna VĚDA, například BIOLOGIE je bezednou studnicí vhodných námětů, se kterými se dá právě v tomto období pracovat 🙂 Pokuď jste to ještě neudělali, najděte si vhodná zadání třeba právě v mém e-booku ZDARMA tady>>

Připravuji pro Vás a Vaše děti další e-book, tam takových nápadů najdete spousty. Mozte mi ho blíže specifikovat tím, že mi napíšete zpětnou vazbu. Můžete využít ikonku KONTAKTY v horní liště, nebo v následujících týdnech komentovat dění v mé facebookové skupině zde >>

4) Citovost

Rozvoj hlubší a niterněší citovosti je také jeden z důvodů, proč je třeba věnovat yvýšenou pozornost vývoji výtvarného projevu. Teenageři své pocity prožívají silně a opravdověji a často jsou plní rozporů. Je skvělé, když se podaří navnadit jejich citlivost v bezpečném prostředí. Důležité je, aby děti věděly, co se od nich čeká. Jednou po nich chtějte důraz na splnění formálních náležitostí (formát, technika, postup) a zadejte inspirující námět z oblasti vědy a techniky, podruhé je nechte vyjádřit city například vůči nějaké postavě nebo z jejího pohledu, ale už netlačte na to, aby obrázek ukázali, mohou ho mít jen pro sebe

Tvoření by mělo být procesu a výsledek je jen jeho dílčím produktem. Častou chybou učitelů je, že se hodnotí jen výsledek práce a ne celkový vklad a pokrok, který dítě učinilo. Už ochota experimentovat může být pro mnohé velkou metou, nezapomeňte ji ocenit 🙂

5) Abstrakce

Abstrakce a abstraktní umění je skvělým východiskem pro krizi tvůrčího procesu, která je spojena hlavně s touhou po přesném vyjádření reality. Nemusíte být fanoušky abstrakce, ale když budete ochotni se jí otevřít, odhalí vám mnohé principy a tajemství, kterými teenagery můžete přímo nadchnout 🙂 Tady je místo pro myšlenky typu: Co je vlastně realita, může být vyjádřena rychlost, hudba, chvění? Jaké tvary se k tomu hodí? Zapojit do tvorby různé smysly (hmatové, zvukové, čichové, chuťové), co vy na to?

6) Metody

Výborným pomocníkem je proměna rolí, zrdcadlení nebo skupinová malba. Nachat dvojici, aby pomocí obkreslení svých hlav a geometrických tvarů vyjádřila svůj rozhovor, když se ráno sejdou před školou, zábava nebo hra, co se vám líbí víc? Pro metody si můžete zajít i do artefiletiky nebo zkuste videocentrismus. Jejda toho je, asi nebudu stíhat psát články 😀

7) Formy

Asi už víte, že k tvorbě je zásadní CHTÍT, TEDY VNITŘNÍ MOTIVACE. Tu může učitel (průvodce) podněcovat nebo zašlapávat. Je tu ale i ta vnější motivace a ve výtvarné tvobě souvisí s formou. Vždycky můžete řešit, jestli dítě zvládá klíčové kompetence, jako je míchání barev nebo rozpoznání souměrnosti. Když zůstanete jen u toho, je to ale trošku nuda. Nicméně, pokud chcete jako učitel něco známkovat (což ve VV nedoporučuji), tak to může být splnění zadané formy. Přihlédněte ale vždy k tomu, jetsli dítě dřelo a jen se mu rozpyly barvy, nebo prostě jen bez jakéhokoli zápalu udělalo to nejnutnější, co muselo. Vždycky si klaďte otázky a zkuste to příště s jiným zadáním, s odstupem určitě najdete cestu i k těm nejnáročnějším osobnostem.

Nerada vidím svěšenou hlavu a krčení ramen, ale i tohle výtvarná výchova někdy na dětech zanechává. Co se týče formy, je fajn se jí držet, měnit formáty a prostředky tak, aby jste motivovali. Vždycky je ale také potřeba vidět i obsah, který se za formou skrývá 🙂

Věřím, že Vám článek pomůže podívat se na ty dětské výtvory zase trochu z jiného úhlu pohledu a jesli jsem moc filosofická, tak je to asi studiem výtvarné teorie, která s filosofií hodně souvisí. Napiště mi, jak se Vám článek líbil a v čem přesně Vám mohu příště pomoci.

Děkuji, Vaše Helen 🙂

Helena Štvánová
Výtvarnice, nekonvenční učitelka, máma a svobodomyslná duše. Podporuje mámy, aby dětem dovedly ukázat cestu k výtvarným hrám, motivaci, seberealizaci, kreativitě i zodpovědnosti - zejména v ochraně životního prostředí. Nyní se věnuje také maminkám, které zajímá rozvoj kreativity a sebehodnoty. Zajímá vás můj příběh?>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.